Výměnný pobyt na jeden rok! Jedna jednoduchá věta a co vše za ní je! Vždy, když se někdo rozhodne a opravdu odjíždí, říkám – moc ti to přeji a zároveň i tak trochu závidím. Když mě bylo sedmnáct let, mohla jsem tak na nákup do NDR nebo do Bulharska k moři, ale o cestě do Jižní Ameriky, Kanady na Taiwan nebo do Japonska… no tak o tom jsem raději ani nesnila! A naši studenti jedou! A ten celý rok si obvykle opravdu užijí. Mají hodně odhodlání a taky strachu, a tak každé setkání s tím, kdo tam byl, už to zažil a může poradit nebo je ze země kam o prázdninách  odjíždějí, je pro ně obrovsky přínosné.

Poslední, v pořadí III. Orientation Meeting pro studenty vyjíždějící na výměnu z české části distriktu se uskutečnil v Křižanově u Velkého Meziříčí od 30. května do 2. června 2013. Tady se sešli jak ti, co již mají zkušenost s výměnou, tedy zahraniční studenti pobývající tento školní rok v Česku, tak i ti, co se na výměnu chystají. Bylo to velmi příjemné a zajímavé setkání.  Výměna zkušeností, nové informace a sportovní zápolení mezinárodních družstev. A návštěva hradu Perštejna a Punkevních jeskyní v pátek, pouze pro zahraniční studenty.  To byl v krátkosti program vydařené víkendové akce.

A tak přišlo i na otázky. Jaký vlastně byl ten rok v Česku? Odpovídá Juli z USA, která  nyní žije v Písku: Nevybrala jsem si ČR, když mi ji přidělili, tak jsem plakala. Čekala jsem, že to bude příšerné. Ale nakonec jsem se do ČR zamilovala, vůbec nevím, jestli se na Floridě ještě budu cítit jako doma. Moji přátelé, které jsem tu poznala, jsou jak moje druhá rodina. Rotex i pan Barák jsou mí přátelé, které mám moc ráda a jsou tu vždy, když potřebuji pomoc a jsem jim za všechno moc vděčná. Jsem ráda, že jsem jela na výměnu přes Rotary, protože tohle bych nikdy nikde jinde nezažila. Budu na tenhle rok vzpomínat v dobrém do konce života. Cítím se tu bezpečně, i když tady nemám svou vlastní rodinu.

Jaký má názor studentka  Chelsea z USA (RC Znojmo)? Závidím trochu dětem, které teď odjíždějí na výměnu, protože vím, že si to vážně užijí. Vidím, jaká jsem byla, než jsem odjela, a jak moc jsem se změnila a dospěla. Že jsem mnohem víc sebevědomá. Byla to skvělá zkušenost. Jela bych znovu a každému bych to doporučila. Stojí to za ty trochu obtížné začátky.

Jsme v našich Rotary klubech  opravdu rádi, že mají tuto zkušenost a, že je pro ně pobyt u nás přínosem.  A další, co mě opravdu zajímá, jsou zkušenosti a zážitky ze dne plného her a soutěží. Zdá se mi, že čeští studenti jsou lépe fyzicky připraveni a zahraniční si aktivity zase opravdu užívají. Ale ne všichni!

Potkávám Masona (RC Praha Staré Město). Je to prima  Američan, ale zdá se mi, že sport úplně nemiluje.  Proto mě jeho odpověď na otázku, co byl ten nej zážitek, překvapila:

Největším zážitkem byla vysoká lana, mám velký strach z výšek. Bylo to pro mě moc strašidelné. Ale s podporou všech ostatních jsem překonal sám sebe. Začátek se mi sice nelíbil, ale nakonec jsem měl pocit, že jsem něčeho dosáhl. Myslím, že by mi to do budoucna mohlo pomoct s překonáváním strachu, díky podpoře lidí okolo.

Tak jak se ti to líbilo, a co nejvíce? Ptám se opět Juli: Vysoká lana. Bylo to něco, co jsem považovala za bláznovství. Po každé trase jsem to chtěla vzdát, myslela jsem, že umřu, ale nakonec jsem to zvládla. Byla to dobrá zkušenost, protože jsem celou akci dokončila, a na konci jsem se sice rozplakala, ale bylo to tím, že jsem byla v šoku, že jsem to dokázala. Že jsem dokázala sama sobě i ostatním, že se pletli, když si mysleli, že se té aktivity vůbec nezúčastním nebo že ji vůbec nedokončím.

Co jsi předala outboudnům? Mluvila jsem s mými spolubydlícími, a říkala jsem jim, že to bude na začátku hodně těžké, je to ta nejděsivější noc, protože všechno je nové a prostě nejsi doma. Ale že druhý den ráno bude všechno úplně jinak, že budou šťastné, že jsou v jiné zemi, ačkoli možná budou vyděšené. Že všechno bude nové a zvláštní, ale že jejich mozek je jako houba, že nasákne všechno nové a fantastické. Po čase ani nebudou mít čas, aby jim bylo smutno. A myslím, že moje první noc na Floridě bude ještě horší, než ta první tady – všechno bude stejné, jako dřív, ale já už ne.

Co si myslíš o organizaci téhle události? Změnila bys něco? Všechno se mi líbilo, myslela jsem si, že to bude hrozné, protože nemám ráda venkovní aktivity. Adéla (Trsková – ROTEX) si ze mě dělala legraci, že ani nevím, co jsou tenisky. Bála jsem se, že jedeme do kempu, mám s sebou dokonce nůž, pepřák a konzervy J Vážně jsem nevěděla, co mám čekat. Ale nakonec to bylo skvělé. Užila jsem si hodně legrace. Sice bych už na vysoká lana znovu nevylezla, ale jsem ráda, že jsem to dokázala.

Diskutuji i s českými studenty.  Na ty výměna a celý rok v novém prostředí  ještě čeká a myslím, že mnozí se již nemohou dočkat.

Pavly Bílkové(RC České Budějovice – jede do USA) se ptám :

Co bylo, Pavlo, pro tebe tím největším zážitkem? Dnešek? Bungee running. Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat, hledala jsem to online. Nakonec jsem si to vážně užila, i když jsem byla špinavá. 🙂

Doporučila bys tuhle akci ostatním? Je to dobrá akce,  ještě dozvíme i informace třeba k letenkám, všichni se tu ještě sblíží, už víme, jak to bude probíhat v zahraničí. Oproti Otrokovicím (Orientation meeting II s výběrovým řízením) je to tady pohoda.

Co nového ses dozvěděla od inboundů? Jsem s většinou hodně v kontaktu. Dnes jsem se seznámila s Chelsea, je z mého distriktu. Pověděla mi něco o New Yorku. Radila mi ohledně letenek, OM.  Většina inboundů mi říká, že se musím přizpůsobit, že se mám pořád usmívat, chodit na schůzky klubu. A všichni inboudni říkali, jak milují ČR J

Posledním koho jsem vyzpovídala je Lucka Maršálková(RC Brno – letí do Brazílie). Velmi podobně se ptám – tak jak se ti líbilo? Co tvoje zážitky a pocit z celé akce?  

Dnešní aktivity. Tím, jak jsme byli s inboundy dohromady, bylo to jiné než meeting v Otrokovicích, bylo to strašně super. Zaujala mě akce na nízkých lanech – pracovali jsme jako tým, podporovali se vzájemně. Když jsme odpoledne hráli Activity, tak jsme se snažili hrát některé pojmy i v portugalštině.

Doporučila bys tuhle akci ostatním? Určitě, byl to skvělý zážitek. Myslím, že tohle asi ostatní děti nezažijí. Byla to i trochu příprava na to, co budeme příští rok používat – mluvili jsme anglicky, abychom se domluvili. Zajímavá byla výroba triček. I komunikace na pokojích, protože jsme byli namíchaní s inboundy, a nemůžeme tak mluvit jenom česky.

Co jsi si vzala ty od inboundů? Bavili jsme se o rozdílech v různých částech Brazílie, že je portugalština jiná v každé části Brazílie. Inboundi nám řekli, jaké je počasí v těch částech země, kam jedeme, abychom věděli, na co se máme připravit. Naučila jsem se i pár užitečných nových slovíček.

Co více dodat.

Připravení studenti nás budou jistě dobře reprezentovat ve světě.

Tak hodně sil a šťastnou cestu.

Text a foto:   Mirka Žižková (RC Písek), členka distriktního výboru Výměny mládeže

 

Pin It on Pinterest

Share This